Konečně je tady léto. Projevuje se u nás na ostrově zejména tím, že prší, ale není třináct stupňů, ale třeba klidně i osmnáct. Rozhodli jsme se toho využít a vyrazit na dovolenou na západní pobřeží.

Startovním bodem naší výpravy by Heuston, nicméně jsme neletěli raketou. Dublinské hlavní vlakové nádraží se jmenuje po sirovi Seánu Heustonovi, irském republikánském rebelovi, který byl jednou z hlavních postav Velikonočního povstání v roce 1916, ale brzo ho za to popravili. Mimochodem, rakety létají z Houstonu, vypadá to podobně a čte se to stejně, ale co ve vesmíru, když můžeme objevovat krásy věčně zeleného ostrova.

Po dvou a půl hodinách jízdy jsme vystoupili v Galway. Je to půvabné městečko v zálivu, plné pouličních muzikantů na pěších zónách a kaváren. Tenhle den byl pro mě obzvlášť důležitý, protože to byl zatím jediný den za dobu našeho pobytu v Irsku, který bych označila za letní. Vláda vydala varování před vysokými teplotami, a skutečně se nám to vyšplhalo až na nějakých 27 °C, takže jsme si poprvé nazuli sandály a vydali se na pláž. Zatím se to bohužel nezopakovalo, takže jiná příležitost vytáhnout sandály nebyla, ale třeba to ještě v srpnu přijde.

Následující den ráno jsme si půjčili auťák a vyrazili na Wild Atlantic Way. Martin řídí dost klidně a spolehlivě, takže to nebylo tak divoké, jak by se mohlo zdát. Našim hlavním cílem byly Moherské útesy, jsou vysoké přes dvě sta metrů, čili jedny z nejvyšších v Evropě, a pohled na ně je skutečně dechberoucí, pokud teda není mlha, ve které vidíte úplné houby. My jsme mlhu neměli, ale letní den teda taky právě ne. Počasí se kvůli Atlantiku na západním pobřeží hodně rychle střídá, většinou ze špatného na ještě horší. Taky tam lidi občas podcení vítr a dost špatně dopadnou, je lepší se držet za plotem. Taky se tam natáčel kousek Prince dvojí krve z Harryho Pottera, jak Brumbál s Harrym lezou do té jeskyně a Brumbál tam pije tu hnusnou vodu, aby se dostali k viteálu, no však víte.

Z útesů jsme pokračovali do národního parku Burren na malou okružní procházku, ze které jsme si skoro odvezli moc milou kolii, která se k nám hodně chtěla přidat. Cestou jsme si prohlédli ještě pár klášterních ruin, těch je tady všude plno, a to už bylo na jeden den zážitků až dost.

Následující ráno jsme se vydali do Connemary. Martin velice zručně projel slalom mezi ovcema, kterých je tu na ostrově prý víc než lidí, a přistáli jsme v benediktýnském opatství Kylemore. Je to velice koukavé místo, které postavili v roce 1867 manželé Mitchell and Margaret Henryovi, Ona dost brzo umřela po návštěvě Egypta na nějakou tropickou nemoc, nechala po sobě hromadu dětí a manžela, který jí postavil takovou menší katedrálu a mauzoleum. Pak to tam koupili Američani a nakonec sestry benediktinky z Belgie, které tam založily dívčí školu. Jsou tam velice pěkné viktoriánské zahrady a ty sestry dělají fakt boží fondán.

Connemara je hlavně národní park, tam jsme pokračovali z opatství. Jelikož nejdřív pršelo a pak lilo, nevydali jsme se na největší okruh, ale zato jsme si prohlédli výstavu o rašelině, jak se těží a co všechno se v ní najde (kusy dřeva, mumifikovaní lidé, části chodníků z paleolitu a tak). Rašelina je vůbec nejdůležitější komodita, čím víc jedete na západ ostrova, tím víc její význam roste. Protože na západě nic jiného není, ještě teda ovce a krávy.

V neděli ráno jsme po mši a po kávě vyrazili do zlatnictví. Tady v Irsku se totiž dělají takové tradiční prstýnky, jmenují se “Claddagh ring” podle jedné rybářské vesnice blízko Galway. O jeho původu se vypráví hodně legend, třeba že stříbrník (to slovo fakt existuje! Je to zlatník, co dělá jenom se stříbrem) Richard Joyce byl zhruba v roce 1700 unesen alžírskými piráty a prodán do otroctví, kde se naučil zlatnictví. Po čtrnácti letech král William III požádal o propuštění vězňů z Alžíru, takže se stříbrník a zlatník Richard vrátil do Irska z vděčnosti vyrobil králi tady ten prstýnek.

Srdce znamená samozřejmě lásku, ruce přátelství a korunka věrnost. A to není všechno. Existují čtyři způsoby, jak si ho dát na ruku, a má to pak v oblasti partnerských vztahů následující význam:

  1. Na pravé ruce hrotem srdce k sobě – nikoho nehledáte
  2. Na pravé ruce hrotem srdce od sebe – někoho hledáte
  3. Na levé ruce hrotem srdce od sebe – někoho máte, ale ještě jste se nevzali
  4. Na levé ruce hrotem srdce k sobě – máte manžela nebo manželku

Při seznamování to může být užitečná pomůcka, akorát je ten prstýnek celkem malý, v hospodách je tma a snadno se ty varianty spletou. Obecně se dá říct, že pokud má srdce hrotem k sobě na kterékoli ruce, šance na úspěch je malá.