Havaja!

Chtěl jsem napsat článek o počasí. O tom, že to s deštěm není tak špatné, jak jsme čekali. Ale venku zrovna prší, takže si to nechám na jindy a napíšu raději něco o irské angličtině.

Předně, pokud jste to nevěděli, v Irsku se skutečně mluví irsky. Alespoň teoreticky. Většina nápisů (včetně vybízení k úklidu exkrementů po psech) je i v irštině. To se týká i názvů měst a zastávek, které se hlásají v autobusech a tramvajích.

Reálně jsme asi ještě nikoho touhle řečí mluvit neslyšeli. Plynule irsky prý mluví asi 10-15 % Irů, zejména na západním pobřeží, čili na venkově. To ovšem neznamená, že bychom bezvýhradně rozuměli jejich angličtině. Vlastně se dá říct, že pokud jsme kdy potkali někoho, komu jsme výborně anglicky rozuměli, nebyl to rodilý Ir.

Asi nedokážu porovnat, jak se na poslech liší angličtina tady a angličtina, kterou se hovoří o ostrov vedle, nicméně jsme si všimli, že část místních rodilých mluvčí nerada otevírá pusu a tedy příliš neartikulují. To nám v porozumění vskutku nepomáhá.

Zvláště u řidičů autobusů, se kterými je mluvit potřeba, je někdy těžké rozlišit, co říkají a jestli je to důležité. Irové jsou většinou dost milí a (překvapivě) řidiči autobusů zvláště. Akorát ne vždy si jsem jistý, zda mi velmi srdečně přeje dobré ráno a nebo mi říká, že tento autobus jede úplně jinam, než potřebuji.

Tak jak se teda mám?

V češtině nejsme zvyklí ptát se lidí, jak se mají. Nebo alespoň ne tak často (při každém setkání) jako zde. Je to typický pozdrav například u pokladen v samoobsluhách (zatím tedy ne u těch samoobslužných). Akorát tímto nadužíváním ze zřetelného “How are you?” vzniká spíš takové “Havaja?”.

Klárka to dovedla k dokonalosti a z loučícího “See you!” se jí stalo “Síja”. Předpokládám, že když tomu dá ještě nějaký čas, tak oboje splyne v jedno. Už je to vlastně na půli cesty, jelikož při pozdravu říká “Haja”.

Babylónská rybka

Obecně se dá říct, že rozumíme (nutno dodat, že oba pracujeme v převážně “nerodilém” kolektivu). Osobně mám nejhorší zkušenost s telefonickým objednáním elektřiny do bytu. Ale potvrdilo se mi, že i na “irskou angličtinu” s jejím přízvukem a nuancemi se dá zvyknout. Trvá to přibližně deset až dvacet minut. Naštěstí můj telefonát trval přes půl hodiny, takže v druhé půlce už jsem si byl docela jistý, o čem a se kterou společností jednám.

Zároveň můžu říct, že špatná situace nastává při hovoru s více lidmi různých přízvuků, kdy je nutné se bleskurychle adaptovat.

 Možná by pomohlo vlastnit více babylónských rybek.