Jak se stalo, že jsme skončili v Irsku

Znáte takové to, když si říkáte, jaké by to asi bylo bydlet někde v cizině? My s Martinem jsme nikdy nebyli na delší dobu v zahraničí. Byli jsme na svatební cestě v Rakousku a pak na dovolené v Maďarsku a Portugalsku. A pak ještě jednou v Rakousku, protože se nám tam líbilo (a protože to bylo znova na slevomatu). Takže žádné velké zkušenosti. Já jsem vlastně nechtěla ani z Brna do Prahy, ale pak se ukázalo, že Praha je boží, takže to určitě bude boží i jinde.

Martinův šéf vypadal, že se mu moc líbí nápad vyexpedovat ho na čas do Kanady. Řekněme proto, že je trochu troublemaker. Pak to vypadalo na Kostariku, takže už jsem se viděla na banánové plantáži. Nakonec se ale ukázalo, že by byli přece jen nejraději, kdyby zůstal doma, takže nezbylo, než si vybrat zemi a jet.

Aby to bylo administrativně snazší (a tím pádem tak trochu na obzoru), vybírali jsme ze zemí bez povinného víza. Takže nám vypadly USA, Kanada a Zéland s Austrálií. Taky jsme chtěli tak trochu něco vydělat (ano, jsme ekonomičtí migranti), takže to nevypadalo ani na východ Evropy. Takový ten vzdálenější východ nás tak nějak ani nenapadlo uvažovat, tak jsme si řekli, že zůstaneme v Evropě. 

Jazyk byl dalším zásadním kritériem. Martin umí francouzsky říct jenom “Toto je můj manžel Pierre”, takže odpadla Francie a Benelux. Hodně jsme uvažovali o Amsterodamu, ale v jedné povídce na iRozhlase říkali, že tam nemají rádi cizince a pořád jí zelí (takže vlastně jako v jižních Čechách), a navíc neumím holandsky. Ani německy. Asi je moje němčina trochu lepší než Martinova francouzština, ale nestačí to. Malta! Krásný nápad, který se vypařil, jakmile jsme zjistili, jak pekelně je malá (menší než Praha!). Na jihu by nám bylo horko a moc bychom tam nevydělali. Kam dál? Na severu je pořád tma a je tam hrozně drahý alkohol. A to už jsme v úvahách skoro na ostrovech. Britové jsou šílení, s brexitem to nevypadá na pěkné vyhlídky. A tak se z toho všeho nějak vyklubalo Irsko.

Sice je ta angličtina řízlá divným přízvukem, ale když se všichni účastníci hovoru trochu snaží, nakonec si většinou rozumíme. Na západě ostrova se prý jenom pálí vřes a rašelina v továrnách na elektřinu (ale ještě jsme se tam nebyli mrknout). Prostě takový Balkán západu.