Neklan, Strojmír a Vnislav

Málokdo má změnu času rád, ale z těch dvou byla vždy ta podzimní naše oblíbená. Sice je to změna biorytmu, ale alespoň si o hodinu přispíme. Ano, pokud nemáte v domě děti. Snažili jsme se posun hodin vysvětlit A., ale nesetkalo se to s pochopením. Možná je to tím, že ještě nemá hodinky. Určitý vliv může mít i fakt, že ještě nepozná čísla. Martin navrhl, že hodinky by byly dobrý dárek k Vánocům, ale nepodařilo se mu najít takové, které by byly bezpečné pro ožužlávání (bezpečné pro hodinky samozřejmě).

V Irsku je první pondělí po změně času státní svátek a Martin tudíž nemusí pracovat, takže máme prodloužený víkend na nějaké ty vládou povolené návštěvy přírody a dokonce se můžeme s rouškami a ideálně ve dvoumetrové vzdálenosti potkat s nějakými kamarády.

Začínáme si uvědomovat, jak jsme se za necelé dva roky v Irsku změnili. Teplotní komfort máme kolem dvanácti stupňů. A. ještě o dva stupně níž. Vítr definujeme jako proud větru, který vás dokáže srazit z kola, vše ostatní je spíš vánek. Déšť, který vás kompletně nepromočí do jedné minuty, není překážka pro podnikání výletů. Akorát se ukazuje, že naši čeští kamarádi nesdílejí irské rčení o tom, že není špatné počasí, jen špatné vybavení. Nikdo s námi nechce vyrazit na výlet, ale není to kvůli tomu, že by poslouchali rady páně ministrovy o zůstávání doma. Jen je venku vlhko nebo větrno nebo zima nebo tma.

V sobotu je naštěstí krásně, a tak se k nám na Stezku nad vinohrady přidává Klářina sestra, která prosí o nějaké hezké rodinné fotky. Akorát chce, aby na fotce byla jen její rodina. To se ukazuje jako problém, jelikož na rozhledně je poměrně hodně lidí a i když se snažili o dvoumetrové rozestupy, bylo těžké zařídit, aby se někdo cizí nedostal do záběru. Výsledek můžete posoudit sami.

Sama rozhledna není ani tak vysoká (osm metrů), jako hluboká, tedy alespoň filozoficky.

Takže z krásného výletu se vlastně vracíme rozhlednou intelektuálně zahanbeni. Nedělní výlet k nedalekému větrnému mlýnu ale není o moc lepší. Vede k němu Alej českých panovníků, která útočí na naše znalosti dějepisu. Respektive Martinovy, jelikož na průmyslovce neměli takovou dotaci hodin všeobecného vzdělávání. Ale za to dostal papír, že může sám a bez odborného dozoru vyměnit žárovku.

Praotce Čecha a kupce Sáma samozřejmě známe, ale Martin se vytahuje, že zná i Neklana.

Klára mu to ovšem vyvrací tvrzením, že Neklana zná jen jako koně z Dostihů a sázek.

Martina dále překvapuje, že autor sochy (v tomto případě ještě neotesané) přesně věděl rok narození svatého Václava.

Na tom sice zrovna panuje shoda, ale je vidět, že Martin dohání mezery ve vzdělání v Cimrmanových hrách. Horší je, že na pomníku není vytesána délka života, ale vládnutí. Jinak by svatý Václav byl zavražděn mladším bratrem Boleslavem ve čtrnácti nebo dokonce osmi letech.

Mezi alejními panovníky vyniká pro aktuální pandemickou dobu příkladný Vnislav, mýtický pokračovatel Přemysla Oráče a kněžny Libuše a korunovaný zápecník, který odmítal opouštět svoje hradiště (to je samozřejmě nadsázka, protože Vnislav nejspíš chodil ven docela rád, a k tomu možná vůbec neexistoval).

Procházka alejí je vůbec jako listovat atlasem vhodných jmen pro pokračovatele rodu. Zvlášť pokud se zasníte, že by byl studovaný. Inženýr Strojmír zní jako jasná volba.

Martin navrhuje A. nechat přejmenovat. Ta si vesele brouká, protože její kamarádi v Irsku mají ještě daleko horší jména.

V průběhu týdne zavádí odcházející ministr, který pod rouškou noci porušuje svoje vlastní opatření, zákaz nočního vycházení. Chvíli zvažujeme opětovnou emigraci, nejblíž to máme na Slovensko (stačí přeplavat Moravu), ale tam se dá volně pohybovat jenom mezi jednou a pátou v noci. Zato zpívat se může bez omezení. A znáte to, není nutno, ale hlavně nesmí býti smutno. Buďte dobré mysli a zůstaňte negativní.