O maskách

O maskách

Ještěže jsme se rozhodli k vám neletět! Ukázalo se totiž, že bychom utratili devět tisíc za testy, ale nepomohlo by nám to, protože místo nařízené karantény bychom měli nařízený omezený pohyb. Takže bychom mohli jít jenom do práce a nakupit. Popravdě řečeno, Tesco i Lidl jsou v Česku i v Irsku podobné, akorát tady se dává strouhanka do chlaďáků.

Tyhle informace jsou pečlivě schované v právničině od ministerstva zdravotnictví, nebo jako srozumitelnější tabulka od ministerstva vnitra.

Překvapilo nás, že se neliší opatření pokud by nám test dělali:

  1. na zahrádce nebo u stánku bez zázemí
  2. v laboratoři, která je zároveň stravovací zařízení
  3. pomocí laboratorního materiálu, který bychom si sami přinesli

Irsko má podobnou politiku čtrnáctidenního domácího vězení, ale na rozdíl od Slovenska to doposud nebylo trestně vymahatelné a na letišti se rozdávají čtyř stránkové dotazníky, kam je třeba vyplnit, kde budete trávit karanténu. To se má brzy změnit, ale když jsme si o tom četli, tak nás překvapilo, že policie (irsky Garda) vám zavolá domů, aby ověřila, že tam jste.

Ani v Irsku už pevné linky nejsou moc časté, a tak jsme se raději dívali do slovníku. Skutečně, v místní spíše britské angličtině to znamená navštívit. Jak říkal náš kamarád Američan: Američan by to neřekl.

Aby nám tu na ostrově nebylo tak smutno, spolu s první fází rozvolňování Irsko zavedlo roušky. Naštěstí jen v uzavřených prostorách a v hromadné dopravě. Je doporučené používat podomácku vyrobené roušky, zároveň se ale v rámci první fáze znovuotevření Irska neotevřely galanterie, ale jen železářství a zahradnictví. Hádáme, že bude lepší si roušku vypěstovat na balkoně než se snažit ji nějak ukovat. Ještě že nám poslední předpandemická návštěva přivezla semínka patizonu. Vydlabeme ho, to půjde.

Už také můžeme potkávat kamarády, se kterými nebydlíme pod jednou střechou. Ale jen s těmi, které můžeme potkat během krátké procházky maximálně pět kilometrů od domu (tedy všichni, kteří od nás bydlí nejvíce deset kilometrů, jsou k mání). Ale můžeme se takto socializovat pouze jednou denně. Začali jsme si tedy dělat pořadník a zatím nám to vychází tak nějak do konce srpna.

Jsme zvědaví, jestli Irové budou tak kreativní v šití roušek jako Češi, zvláště jestli budou používat motivy svojí vlajky. S tou českou a ruskou trikolorou se to některým dost pletlo a tady by mohl nastat dost podobný problém. Irská vlajka je totiž velmi podobná vlajce Pobřeží slonoviny – stačí barvy obrátit.

Internetové obchody prodávající materiál na roušky samozřejmě nezavřely a neví, kam dřív skočit. Stejně jako služby doručující domů nákupy, hotové obědy a dokonce pinty Guinessu (to se ukázalo jako nelegální a tak bylo dvacet pint gardisty zabaveno – co se s nimi asi stalo?).

Nicméně se zde díky naléhání obchodníků na bezkontaktní platby někteří konspiracím náchylnější jedinci začínají obávat, že celá pandemie je tu proto, aby zavedla nový světový řád: bezhotovostní společnost a jednotnou celosvětovou měnu. Tady si dovolujeme navrhnout její jméno: Eurlar.

Z našeho pohledu už v Irsku nový řád tak trochu nastal. Za rok a půl, co tady bydlíme, jsme se nenaučili rozeznat od sebe mince a bankovky eura, protože stejně všude platíme kartou.

A jedna skvělá novinka na závěr! Pokud chcete náš blog odebírat ve formě newsletteru, můžete se k němu přihlásit zde:

Zdroj obrázku v záhlaví: amazon.com