O váze, stěhování a pustém ostrově

Jaké tři věci byste si vzali s sebou na pustý ostrov? Podobný problém jsme řešili na podzim, když jsme přebírali věci, které mít v zavazadlech do letadla a které si nechat později poslat doručovací firmou. Ukázalo se, že máme s Klárou velmi rozdílné názory na to, co je nutné mít ihned s sebou a co s sebou vůbec nepotřebujeme.

Zkusili jsme několik demokratických metod rozhodování (referendum, vetování, interpelace), ale nevedlo to k valnému výsledku. Nakonec jsme se domluvili, že si každý může vzít tři věci, které tomu druhému připadají úplně zbytečné.

Klára

Já jsem na prvním místě trvala na kuchyňské váze. Ne že bych byla až taková kuchařinka, ale možná trochu jsem. Máme prostě rádi dobré jídlo, které se mnohem snáz připravuje, když víte, kolik tam čeho sypete a lijete. A taky se o svoji váhu starám (všimněte si prosím roztomilé dvojznačnosti), takže když jsem ji myla, natekla mi do displeje voda. Neštěstí. Pohotově jsem ji rozebrala a nechala vyschnout. Když se Martin vrátil z práce, nejdřív ji ještě víc rozložil, a pak ji složil. Displej se rozsvítil, ale neukazoval žádná čísla. Tak ji rozebral podruhé a ejhle, váha váží! Jediná stopa po povodni spočívá v tom, že váha od té doby všechna čísla ukazuje záporně. Je to povzbuzující, když sypete do misky cukr a je ho tam čím dál míň.

Další věc, kterou jsem s sebou musela mít, je kávový lógr. Dostala jsem ho od Martina k narozeninám. Je to kávový peeling, po kterém má člověk kůži jak miminko, rozhodně to vyzkoušejte! A to mě ani nikdo neplatí za propagaci produktů. A měli by k tomu dávat ještě set na čištění koupelny, ideálně i s vapkou, jelikož je to pak úplně všude. A vypadá to hodně jako bláto. Ale rozhodně to stojí za ten zážitek. Naposledy jsem se myla grepovým, ale mám ještě pár dalších druhů.

Nože! Moje třetí volba. Trochu to souvisí s váhou, ale tu jsem si přivezla jednu. Nožů šest. Moji milí bývalí kolegové v čele s Gambim mi věnovali sadu japonských nožů, které jsou tak moc boží, že se s něma snad nechám aj pohřbít. Takže bych bez nich rozhodně nejela.

Martin

Já jsem si vzal svou KPZ (kabely poslední záchrany), se kterými jsem si několikrát zahrál na McGyvera a propojil komponenty, které na první pohled vypadaly nepropojitelné, tak že jsme se například nemuseli zvedat z gauče pro zvyšování hlasitosti filmu (užitečné, ne?)

Podobně důležitou věcí byla dřevěná destička, na kterou pokládám notebook, aby při používání v posteli nebo na gauči mohl volně nasávat vzduch z okolí (a ne prach z peřin nebo tepláků) a tím se ochlazoval. Vyrobil mi ji táta, takže má hodnotu nejen praktickou, ale i mírně sentimentální. Nicméně je to pořád laminová fošnička, se kterou se asi jen tak někdo nestěhuje.

Třetí a nejdůležitější věcí byla slivovice. Původně jsme jí chtěli vzít mnohem víc, než ten jeden malý půllitr, ale váhové limity byly neúprosné. Syslili jsme si ji skoro až do Velikonoc a pili jsme ji jenom při velmi vzácných příležistotech. Naštěstí nám Klářin tata dovezl další litr naší hrušky, kterou jsme si vlastníma rukama nasbírali a semleli loni na podzim u Trojanů na zahradě. Díky za ty hrušky!

Co nám chybělo

Co jsme si oba jednomyslně nevzali, byly sluneční brýle – kdo by je taky v Irsku potřeboval, že. A ejhle, ty jsme museli koupit. Je tady zataženo skoro pořád – tím víc vás slunko oslní a překvapí, když se náhodou ukáže,

Také jsme zjistili, že přestěhovat se do Dublinu je podobné jako se přestěhovat do Brna – asi tak tři měsíce si těžko zvykáte na divnou příchuť vody z kohoutku (a filtrovací konvici máme dobře schovanou na půdě u rodičů). Chybí nám i hrnec se širokým dnem. A vůbec máme na půdě spoustu dobrého nádobí, ale uznávám, že stěhovat tříkilový smaltový hrnec by bylo za čárou.

A slivovice. Fakt jsme si jí měli vzít víc. Jako whisky a pivo tady mají fajn, ale po slivovici a víně se nám stýská. A po korbáčkách a škvarkách. Ještě že máme tolik hodných návštěv, které nám tyhle endemitní záležitosti vozí.