Práce z irského venkova

Vlastně to byl i pro nás takový experiment, jestli bychom se za současné pandemie nechtěli přestěhovat někam dál od větších irských měst. Výlety po okolí, jak jsme popsali minule, ale vystřídal běžný pracovní den.

Nápad strávit deset dní s kamarády B. a D., kteří mají proti naší A. jen o půl roku staršího syna R. se zdál skvělý, ale až po příjezdu jsme zjistili, že obě děti mají úplně jiné životní rytmy, které se navíc den ode dne liší v závislosti na kvalitě nočního spánku, růstu zubů a jak si zrovna hodí hrací kostkou. Spočítali jsme, že jediná doba, kdy jsou oba obvykle vzhůru a schopni nějakého společného programu, je mezi půl jednou a půl třetí odpoledne. Navíc, A. si ráda přispí ráno, zatímco R. unaven odpadá večer o hodinu a půl před ní a v obou časech by bylo skvělé, kdyby v domě bylo "rozumně hlučno".

Rád bych napsal, že obě děti během společného pobytu pochopily význam vztyčeného prstu před ústy, ale realita vypadala spíš tak, že A. to chápala jako pokyn ke cvičení na dětské piano.

A nebo trénování dopravního provozu.

Martin si pochvaloval, že ve své provizorní kanceláři v přední části domu nic z toho neslyší. A to ani případné hlučné hry A. a R. - ti si tedy hrají spíše vedle sebe, než spolu, ale i tak dokáží přehlušit traktor, který občas projede po pastvině za oknem. Víc Martinovi práci komplikuje jiný člen domácnosti, který vypadá, že by se rád rekvalifikoval na programátora.

Nakonec se spíš osvědčil při hlídání spící A., která nejlépe spí venku, když je kolem deseti stupňů a hodně prší.

Vydatné deště pro A. přinesla na začátku týdne bouře Ellen. I když se vám možná zdá, že Irsko je na podobné bouře, silný vítr a vydatný déšť zvyklé, tak takhle v srpnu to překvapilo i místní meteorology, kteří vydali varování před mimo-sezónním počasím.

Ellen nám zhatila naše plány, že budeme po Martinově práci vyrážet na krátké výlety do okolí a že Klára bude s A. trávit většinou času na velké zahradě patřící k domu, kde B., D. a R. bydlí. Dokonce i spánek nám Ellen narušila, neboť se jí dařilo v noci třískat i zavřenými a zamčenými okny.

Alespoň jsme měli možnost i v srpnu zažít, jaký je podzim, zima a začátek jara na irském venkově. Vlhký a větrný.

Zabavit A. a R. bylo každý bouřlivý den těžší a těžší a i přes všechny možnosti, které nám velký dům poskytoval, jsme se začali uchylovat k radikálnějším hrám, které bychom dříve pro nepořádek odmítali.

My dospělí jsme bouřlivé večery chtěli trávit deskovými hrami, ale D. měl nově brýle virtuální reality, a to se muselo vyzkoušet.

Naštěstí již druhý večer se nám podařilo uškvařit grafickou kartu, a tak jsme se s klidným srdcem mohli vrátit zpátky k papírovým hrám, ale i tak to bylo hodně zábavy. Možná dokonce o trochu víc, než se dívat, jak se jeden z nás ve středu místnosti vyhýbá neviditelným šípům.

Bouře Ellen nás naštěstí nepřipravila o dodávku elektřiny a těsně před víkendem se s námi rozloučila dech beroucím západem slunce.

Obrázek v záhlaví: dailyedge.ie