Den první - odběr

Nebudeme popisovat jak špatně nebo vážně nám bylo, řekněme, že jsme si chtěli být jistí, že před nedělním odletem do Irska nejsme pozitivní. Martin se cítil nachlazeně, ale neumíral s rozepsanou závětí v ruce jako obvykle, a to bylo podezřelé. Ve středu ráno jsme tedy volali do soukromé laboratoře, že když mají podle jejich webových stránek první volné místo pro samoplátce na pátek ráno, jestli nám stihnou dát vědět výsledek před odletem. Odpověděli, ať se přijdeme otestovat hned mezi osmou a desátou. Na dotaz, jestli otestují i roční A., odpověděli, že to děti zvládají lépe než dospělí muži. A tak jsme vyrazili.

V autě jsme se snažili pro A. simulovat, co se bude dít, ale žádný plyšák či panenka nemá tak hluboký nos, aby se do něj dal strčit uchošťour.

Odběrové místo bylo v garáži na konci malé obce. Klára říkala, že jí stěr připomněl chlorovanou vodu v nose. Martin nerozeznal, když začali tyčku vytahovat, tak se bál, že už jsou někde na frontálním laloku. A. vyjádřila pocity pláčem, ale když kolem otevřené garáže prošel labrador, roztála, a na rozloučenou paním ve strašidelných celotělových maskách, s respirátory i obličejovými štíty s úsměvem zamávala (je slušně vychovaná, že jo).

Po návratu do domu Klářiných rodičů preventivně oddělujeme prostory na dvě (podle pater, sporné schodiště necháváme na pozdější diskuzi) a kontrolujeme stav zásob. Zvláště toaletního papíru a těstovin.

Odpoledne si krátíme čtením článku o podstoupení testu v Brně.

Martin odobně analyzuje prostor horního patra a určuje, že nejvíc času budeme trávit v dětském pokoji, kde je nejsilnější WiFi.

Za pět minut osm nám přichází výsledky. Martin pozitivní, Klára a A. negativní. Klářina negativita nás překvapuje, ale rozhodujeme se, že zůstaneme v Martinově karanténě dohromady. Nejinfekčnější už nejspíš byl.

Den druhý - manažer štěstí

První den v oficiální karanténě. Teda alespoň pro Martina. Jelikož zatím nikdo z hygieny nevolal a sázíme se, jestli zavolá než odletíme do Irska, neměl Kláře a A. kdo izolaci nařídit a navíc jejich test byl negativní. To neznamená, že obráží dětské koutky, ale troufnou si na zdravotní procházku důsledně dodržujíce co největší rozestup od všech.

Martin si přesto čte o zkušenostech s hygienou a doufá, že zavolají brzy, aby Kláru objednali na další test.

Se zkušenostmi z šestinedělí svoláváme rodinnou radu (A. ji stejně jako v šestinedělí okázale ignoruje). Po chvíli jednomyslně volíme Martina manažerem štěstí (jeden pro, dva se zdrželi). Ten se ihned pasuje do role kulturního referenta a pouští záznam ze včerejší superdebaty před krajskými volbami.

Martin zjišťuje, že možná ztrácí čich, a jako další bod programu vyhlašuje soutěž v čichání. Za vzorky si vybírá asi 15 let staré koření, takže první kolo končí remízou. Druhé je degustace kávy. Martin vypadává, když si místo přivonění srkne nosem.

Rodinná rada vyhlašuje vítěze soutěže a vyzdvihuje zásady hygieny (ne, že by z hygieny někdo už volal), zvláště používání antiperspirantu a pravidelné výměny plen. Martin a A. nesouhlasí. A. odmítá i upravující návrh s chozením na nočník. Snaží se rezignovat na svoji pozici v radě, ale žádný z jejich plyšáků to není ochotný vzít místo ní.

Martin je dále díky své nové “superschopnosti” zvolen vrchním plínovým přebalovačem s okamžitou účinností.

Klářini rodiče nám zezdola dodávají další zásoby (zejména těstovin) a novou roušku pro A. (hračka roku 2020) s Mickey mouse, která Martinovi moc sluší.

Také nacházíme náhradní klíče od domu, které byly pohřešovány několik měsíců. Jaký paradox, že je teď nemáme k čemu použít.

Den třetí - volby

Ráno zjišťujeme, že nám dochází mátový čaj. Podle Kláry to nevadí, jelikož Martin nejspíš dnes přijde i o chuť a navrhuje mu vařit jenom čistou vodu.

Chtěli bychom jít volit, ale Martin nemůže, protože má karanténu a Klára nechce, protože přestože byla negativní, začíná mít víc příznaků než Martin. A. roste stolička a naše problémy jí připadají banální.

Martin hledá, jestli přeci jen není nějaký způsob jak volit. Komisi k nám dolů bylo třeba nahlásit do čtvrtka do osmi večera - výsledek testu jsme se dozvěděli pět minut před termínem, takže to jsme nestihli.

Jediný průchozí způsob se zdá sestrojit DeLorean a vrátit se do středy odvolit drive-in.

Klářirni rodiče přes WhatsApp navrhují, abychom místo toho sestrojili jídelní výtah mezi patry a usnadnili tak dopravu zásob. A. se to líbí a proto operaci zahájí tím, že vytrhne velký dřevěný práh od pokoje a začne se rozhlížet po nějakém laně. Když se po chvíli pátrání spokojí s tkaničkami od bot, je nám jasné, že tudy cesta nepovede.

Martinův stav se zhoršuje a je rád, že při všem tom zvracení nemá čich.

Den čtvrtý - venku

Martin je lepší, ale ještě nemůže nic jíst, což komplikuje situaci, kdy nám ze spodního patra neustále proudí zásoby jídla. Ještě chvíli a podlaha možná ten nápor neunese a propadneme se.

Abychom jí odlehčili, vycházíme na slunný dvorek. Martin má zakázáno si kopat s míčem. Jednak aby se nevysiloval, když skoro nejí, a jednak by určitě vysklil zavřené okno, přes které nám Klářini rodiče mávají a dělají na A. obličeje.

A. je ráda, že jsme ji vyvezli, a pečlivě zkoumá, kde by na sebe na dvorku mohla shodit nějakou velkou nebezpečnou věc, například vyskládaná polena na zimu.

Martin a A. si vyměňují stravovací návyky. Martin končí u piškotů a A. odmítá obědvat cokoliv jiného než maso. Naštěstí nepohrdne i okurkem ze zahrádky. Když je studený z ledničky, chladí jí rostoucí zoubky. To je mimochodem skvělý program na izolaci. A. to udržuje ve skvělé náladě.

Den pátý - telefonování

Martin se snaží dovolat svému praktickému lékaři kvůli potvrzení o sick days pro irského zaměstnavatele. Lékaře máme ještě z dob minulých v Praze. Na webu píše že telefonní linky jsou často přetížené a tak zavedli nové mobilní číslo. Bohužel je vypnuté.

Martin tedy zkouší irského doktora, tam se dovolat dá, ale potřebovali by potvrzení z laboratoře a nemají e-mail. A i výsledný papír se dá vyzvednout jen osobně. Nakonec tedy píše e-mail českému doktorovi. Snad se ozve zpět dřív než hygiena.

Většina našich kontaktů se již buď nechala testovat sama, nebo měla příznaky a doporučil je praktický lékař. Jsme zvědaví, jestli se dozvíme, kdo nakazil nás. Zatím máme dva případy v našem okolí, ale ani jeden nevypadá pravděpodobně.

Narážíme na velký problém vrchního přebalovače. Necítí totiž, kdy je třeba přebalovat, to kromě chvilkového zarputilého výrazu A. bývá hlavní signál k akci.

Martin se snaží zjistit, jestli se mu nějak víc rozvinul jiný smysl, v čemž ho A. podporuje mlácením paličkami do xylofonu.

Přísun jídla ze spodního patra neustává. Máme pocit, že se domnívají, že když se přejíme, tak se dřív uzdravíme. Snažíme se nějak se situací vypořádat a nakonec docházíme k názoru, že nejlepší by bylo ještě dva nebo tři další hladové krky do izolace přibrat.

A. vytrhává další práh od jiného pokoje. Snažíme se jí zabavit tím, že tenisáky srážíme na chodbě kuželky nebo hážeme tenisáky ze schodů. A. hru vylepšuje a shazuje se schodů kuželky, protože to dělá větší rámus.

Klára hledá nové věci ve skříňích, kterými by šlo A. zabavit, a nachází zpěvník vánočních koled. To A. zabaví na pár minut. Třeba se tu skutečně prozpíváme do Vánoc.

Zjišťujeme, jestli Kláru znovu testovat, když byla u prvního testu negativní, ale příznaky měla. Nakonec to zavhrujeme, protože ode dne pozitivního testu by jí začala povinná desetidenní izolace. Nedává smysl to tady zbytečně prodlužovat, když už to nejspíš zdárně prodělala. Takže jedině test na protilátky po skončení karantény.

Z patra, kde bydlíme, je jediný vstup na půdu, kde jsou schovány naše věci, které jsme nestěhovali do Irska. Náš záložní program jak se nezbláznit v izolaci zahrnuje to všechno protřídit. Zatím ale manažer štěstí má v záloze dost filmů nebo seriálů na pozvednutí morálky:

  • Červený trpaslík - Karanténa
  • Červený trpaslík - Pistolníci z Apokalypsy (taky bojují s virem a navíc Martin zvažuje, že si sem pořídíme holuby ať máme nějakou zábavu)
  • Jakýkoliv klaustrofobní film z vesmíru a nebo ponorky.

Můžete rovnou pokračovat na druhé zprávy z karantény.