O víkendu po odeznění bouře Ellen jsme vyrazili objevovat nedaleké středověké město Kilkenny, jedenácté irské nejlidnatější město, které nás nejdřív nutilo kolem sebe chvíli kroužit, než nás vpustilo do svých úzkých jednosměrných uliček a na městské parkoviště kousek od centra (parkování stálo dvě eura na celý den).

Zdroj: openstreetmap.org

Centra měst lze často poznat podle hustoty kaváren, a tak jsme nějakou vydali hledat.

Zdroj: maps.google.com

Irsko tehdy v srpnu po první vlně pandemie rozvolnilo většinu opatření a připravovalo pětistupňový "Plan for living with COVID-19" (plán, jak žít s Covid-19), kterým se později inspiroval český ministr zdravotnictví Jan Blatný (který v Irsku dva roky pracoval - náhoda?). Nicméně "wet pubs" (hospody, kde se nevaří) byly stále zavřené, počet zákazníků v obchodech omezený a roušky se musely nosit prakticky všude uvnitř budov i v hromadné dopravě, a to pod pokutou €2,500 nebo půlročním vězením.

To například znamenalo, že v námi vybrané kavárně byli k dispozici jen dva stolečky k sezení, naštěstí jeden byl volný.

Káva byla skvělá, akorát skvělé dorty prý také mají... v druhé pobočce v jiné části města. Po cestě tam jsme narazili na trdelník!

Ochutnávání a hodnocení jsme se rozhodli přenechat Janku Rubešovi a radši pokračovali kolem anglikánské katedrály, kde byl zrovna pohřeb. Podle aut zaparkovaných před katedrálou jsme usoudili, že se asi jednalo o místního farmáře s několika bohatšími příbuznými.

A. se nás snažila přesvědčit, že půjdeme na věž, ale bohužel neprošla výškovou kontrolou.

V podkatedrálí jsme nalezli hledanou kavárnu, kde bylo nutné čekat v dlouhé frontě, ale vše nasvědčovalo tomu, že se zde takto čekávalo, i když ještě žádná omezování nebylo.

Posilněni jsme se rychle vydali do Butler Gallery, neboť předpověď počasí hlásila déšť do deseti minut (tak jak to hlásívá asi třicetkrát denně). Na webových stránkách galerie bylo doporučeno se na prohlídku rezervovat dopředu (opět kvůli omezenému počtu návštěvníků), přestože vstupné je volné. Nicméně žádná fronta se netvořila, jen bylo třeba uvést naše mobilní číslo pro případ příliš pozitivního obdivovatele umění ve stejném čase.

Celá galerie byla po vzoru města a v souladu s vládními opatřeními o rozestupech přeměněna do série jednosměrek, takže se nebylo možné vracet do předchozích částí, pokud jste si později vzpomněli, že jste si něco dostatečně neprohlédli.

A. se nejvíc líbila výstava portrétů irských vojáků a všem dalším návštěvníkům štěkáním naznačovala, která fotografie se jí nejvíce líbí.

Zdroj: irishtimes.com

Martina zase nejvíce překvapila nutnost dodržování rozestupů i na toaletách.

V neděli jsme si řekli, že si od měst a jejich front trochu oddechneme a vyrazili jsme na horu Leinster (795 metrů nad mořem!), kde pravda nebyl tak velký výběr kaváren.

Zato tu bylo o poznání více deště, mlhy a ovcí.

Měli jsme sice kvalitní vybavení (jeden deštník), ale i tak jsme to těsně pod vrcholem byli nuceni otočit a připravit se o nádherné výhledy do okolní mlhy. Je pravda, že deštník proti místnímu horizontálnímu dešti tolik nepomáhá.

Náš pobyt u B. a D. uzavřela A. skromnou oslavou svých narozenin.

Ke zklamání některých zúčastněných měla největší radost z balícího papíru.