Byli jsme na výletě. Nebyl zas tak velký, jak by se z názvu mohlo zdát, ale i tak to byl náš největší výlet, který jsme tady v Irsku zatím podnikli. Vyjeli jsme si do vesnice, která se jmenuje Clara. Takových vesnic je tu asi šest, je to celkem populární jméno.

“Pasová kontrola, připravte si prosím svůj pas” skví se nápis na letišti a já v ruce žmoulám občanku a cítím, že rychlost tlukotu srdce se mi zdvojnásobila. Že už bych ani do toho Dublinu neodletěla?… pomyslím na pas pečlivě uložený v šuplíku. Po úspěšném absolvování pasové kontroly si musím na

Všimli jste si v neděli něčeho zeleného kolem sebe? Třeba piva nebo nasvícení budov? To proto, že se slavil svatý Patrik. Je to nejvýznamnější irský svátek, takže i když připadl na neděli, do práce se nešlo ani v pondělí. Po oslavě vedené takhle bujarým stylem by ty pracovní výkony stejně

Součástí mého zaměstnání je spousta telefonování. Už tahle skutečnost sama o sobě může být pro někoho trochu frustrující. Občas vám kolegové hulákají v kanceláři, občas máte slabý signál, a do toho ten příšerný irský přízvuk – spousta Irů mluví takovým zvláštním tónem, jakým mluví například puberťáci, kteří jsou požádáni, aby umyli

Víte, co nám tady nejvíc vadí? Na plné čáře vyhrává hromadná doprava v Dublinu (ale v dalších městech v Irsku to prý není lepší). Ve zkratce: je to příšerně drahá a nespolehlivá záležitost. Dobíhání metra, které v Praze jezdí každou minutu a půl, mi tady přijde naprosto mimo realitu. Tady

Cítíme se tady v Dublinu vlastně podobně jako třeba na pražských Královských Vinohradech. Taky tady všichni mluví anglicky, irštinou tady slýcháme jen hlášení názvů zastávek v autobuse. Jsme si vědomi, že naše výslovnost rozhodně není perfektní. Ass [æs] (zadek) a as [əz] (tak, jako) někdy zní fakt podobně. A přesto

Náš minulý rok měl o hodinu víc než pro většinu ostatních lidí. Čas jsme na hodinkách sice přeřizovali i při dovolené, ale pak jsme se vždy vrátili do rodného časového pásma. Ale loni ne. Takže jsme při stěhování do Irska získali díky Raynairu o jednu hodinu navíc. Kdybychom jeli autobusem,

Možná jste slyšeli, jak se lidi na západě mají líp. To bychom nebyli my Češi, abychom si nad našim trpkým osudem nepostěžovali. A to teď učiníme i my. Ne proto, že bychom byli nespokojeni se svou situací. V Dublinu jsou prostě některé věci lepší a některé horší. A tady jsou

Zajímá vás, jak se máme? Senzačně. Třeba tenhle víkend je úplně ukázkový. V sobotu jsme kolem půl deváté vstali a pomalu se nasnídali. Pak jsme dělali takové ty věci, které se v sobotu normálně dělají, že se umyje nádobí za poslední tři dny (přijde mi, že lžičkové krize tady máme

Předvánoční čas [https://www.vicianovi.cz/2018/12/predvanocni-cas/] se překlopil do času vánočního. V Irsku je Štědrý den (Christmas Eve) normální pracovní den. Kolem deváté zajela dublinská hromadná doprava do garáží a vyjede až na Štěpána, takže všichni jeli z půlnoční mše taxíky. Prý jsou taxi služby přes Vánoce

Po dlouhém a urputném rozvažování jsme se rozhodli zůstat přes Vánoce v Dublinu. Nebylo to snadné, protože jsem ještě nikdy za celý svůj život nebyla o Vánocích mimo dům svých rodičů. Nikdy jsem nezažila Štědrý večer jinde, než v Hodoníně. Letos bude premiéra, tak se nedivte, kdybych vám do telefonu

Pokud jste v Česku vybírali brambůrky podle toho, jestli je jejich obal recyklovaný(jako třeba my) a pak stejně občas rezignovali, tak v Irsku budete (jako my) trochu trpět. Plastové obaly se vám sice většinou omluví, že tento typ  se “ještě nerecykluje”, ale to je vše.  V Irsku se recykluje

Tuhle informaci můžete slyšet od své navigace, třeba v zahraničí na dovolené. Nebo při jakémkoli pokusu o průjezd Brnem. A nebo taky ve své hlavě, kdykoliv si v zahraničí něco kupujete. Intuitivně vše přepočítáváme na koruny (většinou s depresivním výsledkem “u nás tolik pivo nestojí!”). Případně porovnáme v rámci místní

V Dublinu se bydlí dobře. Když máte alespoň jedno okno na větrání mimo rušnou ulici a dokážete to zaplatit, máte štěstí. To nemá každý. Nejsou tu paneláky, spíš takové krásné dvou až třípatrové cihlové mini domečky (možná to je právě jedna z příčin místní bytové krize). Teplá, nebo studená Samozřejmě

Chtěl jsem napsat článek o počasí. O tom, že to s deštěm není tak špatné, jak jsme čekali. Ale venku zrovna prší, takže si to nechám na jindy a napíšu raději něco o irské angličtině. Předně, pokud jste to nevěděli, v Irsku se skutečně mluví irsky. Alespoň teoreticky. Většina nápisů

Tak jsem si našla zaměstnání. Chodím tam od pondělí a zatím je to bezva, jsou tam na mě hodní. Je tam teplo, spousta sušenek a káva. Co víc člověk potřebuje, že jo. Pracuju pro ADC College. Není to škola v běžném smyslu, i když to tak na první dobrou zní.

Vlevo, jasně. Vypadá to celkem jednoduše, ale rozhlížet se nejdřív vpravo a pak až vlevo je dost silný zvyk, který se tady vůbec nevyplácí, ale zároveň se ho moc nedá zbavit. Fakt je potřeba se dívat nejdřív vlevo. Ve skutečnosti je ale každá křižovatka trochu jako laser game. Svítí zelená

Nebylo to snadné, ale získali jsme nájem. Mysleli jsme si, že v Praze je to s bydlením špatné. A v Brně taky. Ale tady v Dublinu získalo slovní spojení “bytová krize” úplně nové rozměry. Našim výchozím stanovištěm byl byt našeho známého Simona, se kterým jsem se setkala v Bratislavě na

Tenhle příběh je tak neuveřitelný, že kdyby se mi nestal, nikdy bych nevěřila, že se někdy někomu stane. Povedlo se mi převést si státní sociální podporu (čili dávky) sem do Irska, a to během jednoho týdne. Takhle nějak to bylo: Ke konci října jsme s Martinem svorně dali našim zaměstnavatelům

Po necelých třech hodinách letu jsme hladce přistáli na letišti v Dublinu a víte co? Nepršelo! Dokonce bylo polojasno. Takže úplně první dojem byl prima. Neprší tu pořád, jak jsme se báli. Následovala asi půlhodinka v odbavovací frontě (znáte to, otevřeli si letiště a začali jim tam lítat lidi), dokonce

Přestěhovat se do zahraničí a potom na místě hledat práci zní rozumně. Jsem přímo na daném místě (pokud jsem si ji dobře zvolil a je tam velká koncentrace firem, kde bych mohl pracovat), mám čas chodit osobně na pohovory a přitom objevovat město. Navíc je možné doufat, že objevím nějaké

Znáte takové to, když si říkáte, jaké by to asi bylo bydlet někde v cizině? My s Martinem jsme nikdy nebyli na delší dobu v zahraničí. Byli jsme na svatební cestě v Rakousku a pak na dovolené v Maďarsku a Portugalsku. A pak ještě jednou v Rakousku, protože se nám